Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč Crowley neodkázal Schauba a Reelfse na Reusse jakožto OHO. »The Present Standing of MM« (Současný stav MM) s datem 1914 ukazuje, že Reelfs měl povinnost připomenout ostatním členům, kteří nebyli ochotni platit, že pokladna je prázdná: o Schaubovi tu není ani slovo. Crowleyho »Golden Book« (Zlatá kniha), která obsahuje údaje pouze z let 1912 až 1917, vzpomíná Reelfse mezi VI°, avšak rovněž se ani slovem nezmiňuje o Schaubovi[5].
V roce 1914 publikoval Reuss interní nařízení Britské sekce[6] (které potom využil i Crowley pro svoji Konstituci[7] z roku 1919 v německém časopise Oriflamme[8]) a také »Outline« (Nástin) a »Elements« (Elementy) O.T.O.[9]
V roce 1917, zatímco Crowley
rozšiřoval svůj překlad Gnostické mše[10]
na Monte Verità, Reuss publikoval revidovanou konstituci O.T.O.[11]
(revize konstituce[12] z roku
1906). V letech 1917 až 1919 Crowley navrhl svoji vlastní verzi
iniciačních rituálů O.T.O., které Reuss nebo od něho se
odvozující skupiny nikdy nepoužili.
Anarchie ve Švýcarsku.
Český tanečník Rudolf de Laban (1879-1958) otevřel pobočku své (mnichovské) taneční školy v Asconě (v italsky mluvícím švýcarském kantonu Tessin), na Monte Verità — na Hoře Pravdy. V následujících letech mělo být toto místo dějištěm pozoruhodných událostí[13], zde však budou vzpomenuty jen ty, které se pojí s O.T.O. Na jaře roku 1916 spolupracovnice Labana Mary Wiegemann otevřela pobočku této školy v Curychu (německy mluvící část Švýcarska), kde se v dubnu téhož roku ustavily i kontakty s dadaisty. Sophie Táuberová, například, která se měla brzo stát ženou Hanse Arpa, navštěvovala curyšskou školu[14].
Rakouská učitelka hry na klavír a teosofka Ida Hofmannová a Henri Odenkoven, žijící spolu jako druh a družka, poskytovali finanční krytí této vegetariánské komunitě na Monte Verità. Byla to Ida Hofmannová, která v roce 1916 uvedla Theodora Reusse do této komunity, který bezprostředně nato zde uvedl O.T.O. do činnosti: lóže »Verita Mistica«.
Hans Rudolf Hilfiker-Dunn (1882-1955) přijal svůj 1° 2.12.1916. Už předtím však vystupoval pod jménem Nothung (meč ve Wagnerově Parsifalu), se sexuálně-magickým významem »Ur-Phallos«[15], který se řadil mezi ostatní »neaktivními velkooficiály« v Oriflamme[16] roku 1909. Hilfikerova milenka Clara Linkeová (1875-1923) přišla do této komunity jako pacientka, ale stala se tam významným organizátorem. Zatímco Ida Hofmannová vedla sociální život, Clara Linkeová řídila restaurant. V roce 1918 zde Frau Linkeová založila mateřskou školu.
| 24. října 1917 byla v Curychu založena lóže »Libertas et Fraternitas«, kterou vedl Reuss a de Laban. Pár dní předtím[17] zaplatili Hilfiker a de Laban Reussovi za své vlastní zakládací listiny O.T.O. |
Libertas et Fraternitas
| Na těchto listinách bylo O.T.O. dáno do jedné úrovně spolu s rituály Memfisu a Misraimu. 3. listopadu 1917 se sešla ustavující skupina: de Laban se stává prvním velmistrem. 11. listopadu se Hilfiker stal mistrem lóže. Ženy[18] z de Labanovy taneční skupiny, vedené Mary Wiegemannovou, byly v lóži »Verita Mistica« narychlo seznámeny s ceremoniály. Mezi šest mužů a deset žen[19] z curyšské lóže náležel jistý baron Herbert von Bomsdorff-Bergen — byl to prý šéf curyšské opery[20]. |
| Oscar R. Schlag (1907-1990),
muž, který se později dostal do kontaktu s lidmi z různých skupin
O.T.O., měl své první kontakty s O.T.O. právě přes výše uvedeného barona. Pan Schlag si vzpomíná, že tento baron vysvětloval svoji
jizvu na nose jako znamení Bafometa.
»Bafomet« byl termín používaný osobou, která měla funkci OHO. Byl to zakladatel O.T.O., Carl Kellner, který první použil tohoto pojmu. |  |
| 14. listopadu 1917 velmistr de Laban napsal své matce, že uzavřel »Verita Mistica«, vypudil nehodné členy Odenkovena a Hofmannovou a přesunul sídlo do Curychu. Reuss opustil Horu Pravdy před listopadem 1918[21]. Nehledě na to, co následovalo, existuje podivný, možná padělaný dokument s datem 10. listopadu 1918, zjevně podepsaný »Peregrinem« (Reussovo jméno v O.T.O.), který autorizoval Frau Hofmannovou a Frau Linkeovou k tomu, působit „ve všeobecnosti“ jako 33°, 97° a X° pro Švýcarsko, totiž jako »Veritas Mystica Maxima«[22]. | 
|
Roztržka vypukla v Curychu a
ženská část společnosti odešla. Ačkoliv Frau Wiegemannová
dostala svolení založit si svoji vlastní ženskou lóži, opustila O.T.O. 16.
listopadu 1918, aby založila vlastní taneční školu v Drážďanech v
roce 1920. De Laban rovněž opustil Curych v listopadu 1918, aby mohl
tancovat v Mnichově a ve Štuttgartu (Německo) a Hilfiker se jako
velmistr stal jeho nástupcem.
1917 Theodor Reuss — Laban de Laban ["Materialien Zum O.T.O."] 
1918 Theodor Reuss — Laban de Laban, Hans-Rudolf Hilfiker, Mary Wiegmann [Robin P. Marchev: "Wahrheitssucher und Schwindler. Aus der Chronik der Loge Libertas et Fraternitas. 1916-1925." Oberengstringen 1990.] 
1919 Theodor Reuss — Hans-Rudolf Hilfiker, Engelhard Pargaetzi, Rolf Merlitschek, Martin Bergmaier ["Materialien Zum O.T.O."] Většina členů »Libertas et Fraternitas« se Reusse chtěla zbavit. 1. února 1919 začali ignorovat dráhu O.T.O. a 26. dubna 1919 lóže oficiálně opustila MM a O.T.O. a pokračovala pouze v rituálu z Cerneau — za nějž měl Reuss stále ještě dostat zaplaceno. Bohatý obchodník Hilfiker vyplatil Reussovi 3000 švýcarských franků, což byla v těch dnech věru slušná suma! Někteří členové však byli stále věrní Reussovi a 10. května 1919 podepsal Reuss Hilfikerovi jmenovací listinu, která se vztahovala k A.A.S.R. [Alter und Angenommener Schottischer Ritus] 33° (setkali se?[23]). 24.4.1919 Reuss (33°, 90°, 97°, X°) a Ida Hofmannová (33°, 90°, 95°, IX°) rituálně (!) zasvětili Hilfikera do 30° a VI°. 10.5.1919 byl Hilfiker postaven do úrovně 33°, 95°, VII°. Hilfiker musel podporovat svoji milenku v Curychu, H. Walderovou a jejich nelegitimní dítě, a tak jí koupil obchod s pleteným zbožím. V roce 1920 Odenkoven a Frau Hofmannová opustili Švýcarsko a odcestovali do Španělska a Brazílie. Frau Hofmannová zemřela v São Paulo v roce 1926. Reuss uděloval
stupně O.T.O. členům »Libertas et Fraternitas«, ačkoliv
ostatní s tím nesouhlasili. »Když už Papá Reuss v soukromí vyzdvihuje tyto
lidi, ať se to týká O.T.O., nikoli našeho rituálu«, lamentuje Pargaetzi (tehdy
30° a VI°) a stěžuje si Hilfikerovi 4. dubna 1920, aniž by si
uvědomoval, že Hilfikerovi náleží přinejmenším VIII°,[24]
12.5.1920 Joanny Bricaud (1881-1934) udělila Hilfikerovi 33°, 90°, 95°.
Světová aliance svobodných zednářů.Se vzpomínkou na esoterický kongres v Paříži v roce 1908 (kde například Arnold Krumm-Heller přijal vysoké stupně zasvěcení v MM), uspořádal Reuss v Curychu v roce 1920 světový kongres svobodného zednářství. Zatímco v roce 1908 Reuss, Encausse (Papus, 1865-1916, 33°, 90°, 96°[25]), Blanchard a Détré (1855-1918, 33°, 97°, X°[26]) dychtivě změnili tituly, úřady a možná i posvěcení[27], tentokrát byl Reuss vyslán patriarchou Église Gnostique Universelle, Joanny Bricaudovou (33°, 90°, 96°), aby Gnostickou mši Aleistera Crowleyho učinil »oficiální bohoslužbou pro všechny držitele 18° podle skotského rituálu«[28].»V Memfis-Misraimu nemá 18° žádné křesťanské souvislosti než mysticko-gnostické... jen VII°, VIII° a IX° zná jeho přesný význam«[29]. Tehdy se rovněž začala distribuovat literatura uveřejňující »Ustavení se neo-křesťanů pod názvem O.T.O.« [Das Aufbauprogramm und die Leitsätze der Gnostischen Neo=Christen O.T.O.][30], která prezentovala utopickou společnost O.T.O. Ve stejné době Reuss rozšiřoval letáčky, v nichž se bránil proti nařčením ze sexuálních skandálu — pravděpodobně souvztažnosti k uváděným homosexuálním útokům, které se odehrály kolem roku 1915. Hilfiker a Rolf Merlitschek (30°, VI°) přivítali Reusse 17. července 1920 v chrámu »Libertas et Fraternitas«, kde se pořádal svobodozednářský kongres. X° pro Anglii, Crowley[31], a Charles Stanfield Jones (Achad, 1886-1950), který měl být brzo v Americe X°, nepřijeli, ač byli pozváni[32]. Reuss, gnostický legát Bricauda [»Légat Gnostique pour la Suisse«], setrval jen jeden den a nálada kongresu se otočila proti O.T.O., a v protokolu není například o gnostickém náboženství ani zmínky. 3. října 1920 rosikruciánské kapituly (18°) z Tessinu se dožadovaly toho, aby »veškeré kontakty s Reussem a jeho takzvanou Gnostickou církví byly přerušeny a považovány za ukončenou věc«. 17. května 1925 se
»Libertas et Fraternitas« stala členem švýcarské velkolóže »Alpina«, což
fakticky znamenalo zřeknutí se vysokých stupňů a »Velkého
Orientu«. Od té doby jeho historie už nemá s O.T.O. nic společného.
Rozpad.Alice Sprengelová (1897-1947), svého času spolupracovnice Rudolfa Steinera, obrátila svoji loajalitu v roce 1915 směrem k Reussovi, když zjistila, že Steiner se v roce 1914 oženil s Mlle Siversovou. Měla právo zakládat lóže O.T.O.[33] a v roce 1921 náležela k »Výkonnému koncilu tří (Nejvyšších koncilů)«[34] »O.T.O., Anational Grand Lodge, Mystic Temple Verita Mystica, Orient Ascona« (ačkoliv de Laban tuto lóži dříve uzavřel). Se Sprengelovou byly spojeny ještě Frau Hardeggerová a Frau Jantzenová (o níž bude řeč ještě dále).Ve své první vůli z roku 1922 Reuss prohlásil Claru Linkeovou (Hilfikerovu milenku) za svoji dědičku, ta ovšem krátce potom zemřela. Jeho poslední vůle z 27. června 1923 zněla ve prospěch jeho manželky a jeho domovníka bez výhod pro O.T.O., MM nebo Gnostickou církev. Již 27. listopadu 1921 si Aleister Crowley do svého diáře poznamenal: »Prohlásil jsem se za O.H.O. Frater Superior Řádu východních templářů« a po Reussově smrti v roce 1923 řekl Heinrichu Tränkerovi, X° Německa, »Chci získat kontrolu nad všemi existujícími řády«[35]. Hilfiker popsal tuto situaci
Constantu Chevillonovi (1880-1944, nástupci Joannyho Bricauda): Yarkerova (1833-1913)
původní jmenovací listina pro Reusse (která jej zmocňovala zakládat
lóže) měla být dle jeho (Reussova) záměru zaslána Hilfikerovi jakožto
autorizovanému následníkovi. Avšak lady (jeho milenka Clara Linkeová?), která
měla doručit tuto listinu, zemřela na cestě,
téměř ve stejném okamžiku stejně jako Reuss. Yarkerova a Reussova listina
doposud setrvává v Hilfikerově archívu, má datum 24. září 1902, a
propůjčuje pouze 33° a nejsou s ní spojeny žádné osobnosti z MM.
Nicméně toto datum se vztahuje k Reussovi v jeho jmenovacích listinách.
H. R. Hilfiker.
Hilfiker napsal gnostickému patriarchovi Chevillonovi: »Nehledě na fakt, že Heinrich Tränker se sám prohlásil za OHO... O.T.O. zemřelo spolu s Reussem«[36] a co se týče Aleistera Crowleyho, Hilfiker naznačil, že »se domnívají, že O.T.O. neexistuje«. V roce 1936 Hilfiker revokoval autoritu švýcarského MM pod patronací Chevillona, který byl na »Libertas et Fraternitas« nezávislý[37]. Chevillon v roce 1939 vysvětil Krumm-Hellera na biskupa a v roce 1944 byl zavražděn Gestapem. Hilfiker začal být aktivní znovu v roce 1947, když se spojil se Swinburnem Clymerem (1878-1966), který se snažil vytvořit světovou alianci rosikruciánských řádu. Jistý úspěch se dostavil v Rio de Janeiro, kde Clymer spojil svoji organizaci s Krumm-Hellerovou. Hilfiker a Clymer se spolu setkali 7.5.1947 a také 5.6.1948 v Curychu[38]. Marguerite Faas-Brunner-Hardeggerová (1882-1963), v jejíž písemnostech se našlo Wagnerovo libreto s Reussovým ex libris, žila po roce 1919 na Monte Verità. Je rovněž známa jako Sestra Hyazinthe, a po smrti Alice Sprengelové byla rivalem Genje Jantzenové v boji o úřad lóžového mistra švýcarské lóže O.T.O. v Asconě. Moc nad touto lóží byla příčinou předešlých rozepří mezi Frau Hardeggerovou a Frau Sprengelovou. H. Walderová, Hilfikerova milenka, se společně s Frl. Billwillerovou od Genje Jantzenové distancovaly. Poblíž Ascony přebývala jistá Frau Appiaová spolu s milenkou a sekretářkou Eugena Grosche Hanne Wildtovou, která však strávila jistý čas s Frau Hardeggerovou. Eugen Grosche, zakladatel sexuálně-magicky orientovaného řádu »Fraternitas Saturni«, trávil svůj exil ve slunném Tessinu a v roce 1937 navštívil místní lóži O.T.O. V Curychu zůstala podstatná a významná část lidí spojena s dobře známým Felixem Lazerus Pinkusem (1881-1947), kde se pánové Struppler a Thomas Egloff velice zajímali o Abramelinova díla, ten druhý pak údajně zemřel v brazilské džungli následkem invokací podle Abramelina[39]. C. G. Jung se možná rovněžzajímal o Abramelina po onu dobu, kdy byl členem skupiny Oscara Schlaga »Hermetische Gesellschaft« Byli tu ještě další lidé spojení s Pinkusem, kteří se hluboce zajímali o záležitosti O.T.O. Například Karl Brodbeck, po dobu druhé světové války strážce »Weltbund der Illuminaten« Leopolda Engela; pan Baumgartner, pan Merlitschek, pan Bader z Německa a samozřejmě Hilfiker a jeho adlatus pan Reichel. Oscar Schlag, kterého Hilfiker neměl nijak zvlášť v oblibě, si vzpomíná, že Hilfiker se považoval za proroka a vyvolence a souhlasí s mojí hypotézou, že se Hilfiker tajně považoval za vůdce O.T.O., ovšem ovlivněn špatnou pověstí Reusse a Crowleyho, držel to v tajnosti. Je tu další Schlagova
domněnka, že Pinkus se dostal do O.T.O. buď prostřednictvím Frau
Sprengelové nebo Hilfikera. Byl to Pinkus, který v roce 1945 založil
»Psychosophische Gesellschaft«, jež se později stala střešní
organizací ke sjednocení řádů pod H. J. Metzgerem.
H. J. Metzger.Hermann Joseph Metzger (1919-1990), pekař a exkomunista, vyrostl v tessinském kantonu a v roce 1943 byl zasvěcen do O.T.O. Genjou Jantzenovou a Alicí Sprengelovou.V Curychu Pinkus docházel do
Teosofické skupiny, která v té době neměla žádného zvláštního
vůdce. Ačkoliv Pinkus uspořádal několik přednášek,
většině členů nevyhovoval, a tak poměrně brzo
zorganizoval svoji vlastní skupinu. Prostřednictvím Pinkuse Metzger tuto
»lóži« dvakrát nebo třikrát navštívil, ovšem vzhledem k tomu, že tam jenom
propagoval své horoskopy a obklopovali jej lidé bez »skutečného« zájmu,
tak se v této Teosofické skupině dohromady s Pinkusem už víckrát neobjevil.
Bylo všeobecně známo, že Pinkus měl v úmyslu učinit Metzgera
svým magickým nástupcem, a za tím účelem mu daroval křišťálovou
kouli[40].
V roce 1951 se Metzger
pokusil stát řádným svobodným zednářem, jenže Hilfiker se proti tomu
postavil, protože měl pocit, že Metzgera je třeba považovat za
esoterického kariéristu[43]. V
roce 1948 dal Gerald Yorke Germerovi radu, aby jakékoliv odnoži Reussova O.T.O.
přikládal větší důležitost než Crowleyho linii O.T.O.[44]
Rok 1951 byl rokem, v němž Metzgerův O.T.O., pocházející z linie od
Reusse, obdržel certifikát od Germerova O.T.O., udržujícího Crowleyho linii,
přestože Germer akceptoval Metzgera jakožto dědice Reussova O.T.O.
Ve svých zasvěcovacích rituálech do O.T.O. (v nichž chyběl jakýkoliv
odkaz na Crowleyho) používal Metzger pojem »Veritas Mystica Maxima«[45],
který byl později nahrazen názvem »Lóže Thelema«.
Vysvětlivky[1] Peter-Robert König se narodil v Curychu a tamtéž studoval na universitě psychologii a etnologii. [2] Ty by mohly být čtyři. [3] Mysteria (Paříž 2 (1913): 179. [4] Mysteria (Paříž) 2 (1913): 83 a Initiation (leden 1911). [5] Nuit-Isis (Oxford) 1/2 (Oxford 1987): 21. [6] Crowley ho uveřejnil už v roce 1912. Crowley Cross Index, (Avon, 1976), 26. [7] »The Equinox« III;1 = »The Blue Equinox« (Detroit, 1919), 195. [8] Oriflamme (Schmiedeberg) (červenec 1914): 17. [9] »Parsifal und das Enthüllte Grals=Geheimnis« (Schmiedeberg, 1914). Integrální verze bude brzy publikována v knize »Kleiner Theodor Reuss Reader« (Mnichov, 1993). [10] Ecclesiae Gnosticae Catholicae Canon Missae, vytištěno později ve Schmiedebergu v roce 1918. [11] Schmiedeberg, 1917, 2. [12] Londýn, 1906. [13] Robert Landmann: »Ascona Monte Verità« (Frankfurt, 1971), Harald Szeemann: »Monte Verità« (Milán, 1978), Martin Green: »The Mountain of Truth« (New England, 1986), a »Antologia di Cronaca del Monte Verità« (Locarno, 1992). [14] Bolliger et alii: »Dada in Zürich« (Curych, 1985). [15] Theodor Reuss: »Parsifal und das Enthüllte Grals=Geheimnis« (Schmiedeberg, 1914), 12. Hilfikerův manuskript z 9. září 1919, str. 6. Hilfiker zde mluví o »erekci a koitu« ve svatém smyslu. [16] Schmiedeberg (prosinec 1909): 1. [17] 20. října 1917. [18] Elga Feldtová, Suzanne Perrottetová, Käthe Wulfová a Frau Ledererová. [19] Vedle Hilfikera, de Laban, Bomsdorff-Bergen a jeho žena; Oscar Bienz, Imre Schreiber, Heinrich Friedländer, pánové Reiser a Turnibuca; Frau Beraly, Colemanová, de Montcabrie a Ruckeschellová. [20] Ačkoliv už neexistují žádné dokumenty, které by to mohly potvrdit, zakládá se to na dopisu z curyšské opery s datem 22. června 1990. [21] Důvod, proč Reuss odejel, je rozebírán v knize Howeho a Möllera »Merlin Peregrinus« (Königshausen, 1986), je ovšem třeba zdůraznit to, že oba autoři neměli přístup k informacím, na nichž se zakládá tento článek. [22] Může Reuss, sám 97°, jmenovat jiný 97°? Podpis na této jmenovací listině se mnohem více podobá podpisu H. J. Metzgera než Reus-sovu. Na této chartě je pro »Švýcarsko« použit latinský název »Helvetia«, zatímco Reuss na ostatních chartách, které ve Švýcarsku vydal, VŽDY používal výraz »Elvetia«. Srovnání podpisu se nalézá v »Materialien zum O.T.O. ». [23] Vyjma stupňů 1-3°, 18°, 30-33°, se všechny svobodozednářské stupně udělují per communicatio. [24] 53) Hilfikerův archív obsahuje také tajná hesla, stisky a znamení pro IX° a X°. [25] Initiation (říjen 1908). [26] Lze vidět jen na faksimilním dokumentu z roku 1918 v článku »Rosicrucian Fraternities in America« Roč. II (Quakertown: Rosicrucian Foundation, 1935), 317; zatímco »Mysteria« z ledna roku 1913 se mluví jen o 33°, 90°, 95°. [27] K. R. H. Frick: »Licht und Finsternis« (Graz) II (1978): 478. [28] Pozvání bylo datováno na leden 1920, str. 2. [29] Řeč k 33°, bez udání data či místa, str. 2. [30] Schmiedeberg, 1920. https://www.parareligion.ch/dplanet/html/inri.htm. [31] »Reuss zpochybnil Crowleyho nárok na okultní nadvládu v Americe«. Francis King: »Sexuality, Magic and Perversion« (Londýn: Neville Spearman, 1971), 143. [32] Crowleyho deník: 6. června: »Do Curychu bych jet neměl«, viz »The Magical Record of the Beast 666« (Londýn: Duckworth, 1972), 148 (a také 132). [33] Heinrich Wendt Geraldu Yorkeovi, dopis z 24. listopadu 1957. [34] Ellic Howe a Helmut Möller: »Merlin Peregrinus« (Königshausen, 1986), 241, 244. [35] V prosinci 1924. [36] Dopis z 13. června 1936. [37] Serge Caillet: »Franc-Maçonnerie« (Paříž: Cariscript, 1988), 110. [38] Swinburne Clymer: »Book of Rosicruciae« III (Quakertown: Rosicrucian Foundation, 1949). xxxi a 224. [39] Metzgerův Oriflamme (Curych) 96 (1969): 1062. [40] Rozhovor z 12. srpna 1992 s Frau Alicí Herderovou, narozenou 1902. [41] Dopis z 23. dubna 1988. [42] 12. června 1951. [43] Hilfiker v dopise G. Imhofovi ze 17. července 1951. [44] 3. července 1948. [45] »Orient Thuricensium O.T.O.«, 14.
© P. R. König, 1993/2017. Český blok
České překlady |
